Rozhovory: Danuše (by Véva)
KOSTNÍ INTERVIEW - díl 1. Danuše
Premiéra se nám pomalu ale jistě blíží... abychom nalákali co nejvíce diváku, rozhodli jsme se udělat takové sřední interview s našimi herci a podívali se po tom, co naše Kosti táhne k divadlu. Jako první přišla na řadu naše zakládající členka a matka myšlenky - Danuše.
Tak se nám trochu představ, prosím prosím.
Jmenuji se Daniela Záveská. Studuji archeologii a etnologii. Ráda jím, spím a sním. Čtu co se namane. Ráda se jen tak dívám… na filmy, na obrazy, na lidi v metru, na stromy, na továrny… Chodím do divadla častěji než do hospody. Hraju Alžbětu, abatyši a Filipa.
Ty jsi v Kostech od samého začátku – jak jsi přišla na to, že by archeologové mohli hrát divadlo?
Během přípravy na zkoušku z doby železné ve druhém ročníku na bakaláři jsem v zoufalství z kvality svých poznámek hledala nějakou publikaci, která by shrnula stručně a rychle, co že se to v tom „halštatu“ vlastně dělo. Místo článku nebo encyklopedie na mě vyskočila divadelní hra Halštat, kterou jsme pak místo učení s Bárou Vávrovou celý večer četly!
Když zahrneš i svoje „předkostní“ zkušenosti – která z rolí co jsi hrála, ti nejvíc přirostla k srdci?
No, když tak nad tím přemýšlím, tak já jsem vždycky hrála nějaké čarodějnice a jiné odporné, vzteklé či hysterické ženštiny, takže nakonec nejsympatičtější je moje role Jacka (Filipa). I když jsem si s ním dlouho nevěděla rady J.
Když jsme u Jak je důležití míti Filipa - jak se přihodilo, že jsi hrála hlavní mužskou roli a jaké to bylo? Co bylo těžké, a co tě bavilo?
Přihodilo se to naší touhou hrát Filipa, nedostatečným zastoupením mužů v souboru. No a vzhledem k mé velikosti a výšce zbytku souboru bylo tohle řešení nasnadě. Dost těžko si dovedu představit, že bychom si to s Gvendolínou prohodily! Na té roli mě bavily nejvíc scény s Algym a pak taky s Gvendolínou (ona by mi nikdy neodpustila, kdybych jí tu nezmínil…). A nejtěžší bylo asi potlačit ženskou stránku a alespoň trochu korigovat typicky ženské pohyby rukou což se né vždy povedlo.
Je nějaká hra nebo konkrétní role, kterou by sis chtěla zahrát?
Role Puka ve Snu noci svatojánské.
Kosti na jevišti už převedly šerm, hru na mandolínu a mytí kostí – co zvláštního by sis chtěla zkusit ty?
To je trochu zákeřná otázka, já tu teď něco plácnu a příští nebo přespříští hru to budu mít na krku J . Nějakou pořádnou akční scénu se střelnou zbraní!
Doporuč nám svou oblíbenou hru – film nebo tvůrce. Kdo je tvůj oblíbený herec?
Mojí nejoblíbenější hrou jsou Akvabely od Davida Drábka. Ze zahraničních dramatiků mám ráda třeba Martina Mc Dounagha. Mým oblíbeným hercem je Jan Sklenář.
Ve zdaleka ne tak ošklivé – našem posledním představení - v jednom příběhu hraješ a druhý zase režíruješ. Jak by ses charakterizovala jako režisérka? Co chceš od svých herců – nějaké veselé historky?
Od svých herců očekávám dochvilnost, znalost textu a hlavně dobrou náladu a radost z práce. To je podle mě u amatérského divadla nejdůležitější. Snad bude divák velkorysý a sem tam přimhouří očko.
Co bys naopak chtěla od svého „rejži“?
Hlavně aby byl trpělivý, ale to máj rejža je!
Proč by diváci měli vidět „Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo?“ Pozvi nás.
Oldřich Daněk napsal skutečně krásný, živý text. Myslím, že v té hře si může každý najít něco svého, něco co ho osloví.
DÍKY MOC ZA ODPOVĚDI A TĚŠÍME NA VÁS DIVÁKY.