Bard 5x jinak! část I. (by Véva)

VÝCHOZÍ BOD - LETOS JSEM BYLA (JEN) 6X V DIVADLE Z TOHO 5X NA SHAKESPEAROVI (počítám do toho 2 přenosy NTLive)

Protože se počet Kostí, kterým připomínám, ať "hodí něco na blog" neustále zvyšuje, je na mě, abych jim šla příkladem.

A jako správný Bardomilec jsem při pohledu zpět za svojí divadelní docházkou zjistila, že naprostá většina her na které chodím je od stejného autora. (Tedy pokud se držíme teorie, že William Shakespeare byl jeden člověk... a té se osobně držím...)

Proto bych chtěla pěkně popořadě ke všem těm představením něco málo poznamenat... Představemí na kterých jsem byla jsou (viděny v tomto pořadí) Hamlet (Švandovo divadlo), Coriolanus (Donmar Warehouse), Mnoho povyku pro nic (Divadlo v Dlouhé), The Merchant of Venice (Anglický divadelní seminář GJN) a King Lear (National Theatre).

Kdybych tedy měla stručně napsat ke každému kusu pár řádek, musela bych vyjádřit jisté nepochopení s vlnou nadšení Špinarovým Hamletem, která se zvedla mezi kritiky. Patrik Děrgel v titulní roli mi nepřipadal vyloženě špatný, to vůbec ne, ale zdálo se mi, že v inscenanci, která hrála víc na efekt (epileptický záchvat, mikrofon, slow motion) a vydřený humor (igelitový sáček a vysoké podpatky) ho režie v několika případech nechala vyloženě na holičkách. Místo slibované charakterové studie, která se dostane až na dřeň rodinných vztahů, se nám dostalo ne zcela souvislé řady situací, ve kterých většina postav zbavených svého společenského (politického a mocenského) kontextu ztrácí uvěřitelnost. 

Hamlet (i jeho interpret),který je naprostou většinu času na scéně pak zákonitě nemá síly celou hru "utáhnout". Kdybych si měla jen stěžovat, bylo by to na dlouho a navíc není pravda, že by Špinarova inscence byla jenom hrozná. Musím smeknout klobouk před Kamilem Halbichem, jehož Claudius měl charisma i gravitas velkého a protřelého státníka (o tom, že se se ctí vypořádal i s tím zpropadeným mikrofonem nemluvě). Také bych chtěla smeknout před odvážnou Zuzanou Onufrákovou (přestože se mi zdála ne úplně šťastně obsazená) - její zblázněná Ofelie byla děsivá, dráždivá a dojemná zároveň (o tom, že doslova ZABILA zpropadný mikrofon nemluvě). Ve scéně s "hrobníky" mě vyloženě mrazilo. Celkově mě oslovilo svižné režijní tempo a celkový nápad s vitrínami - škoda, že jejich využití na konci vyznělo trochu samoúčelně.

***

Dalším představením, které jsem viděla, byl přenos z londýnského Donmar Warehouse. Nová umělecká ředitelka  Donmaru a režisérka Josie Rourke vzala Hollywoodskou hvězdu Toma Hiddlestona a společně proslavili méně známou a méně hranou Shakespearovu hru. Prostředí bývalého skladu jakoby si diktovalo minimalistickou scénu a skoro žádné rekvizity. Oproti tomu projekce, světla, létající štěrk a hodně umělé krve dostatečně dokreslují atmosféru. 

Místo davů a vojenských šiků nám trojice Rochenda Sandall, Mark Stanley a Dwane Walcott ukazují, že hravě zvládnou navodit atmosféru líté bitvy a ukáží nám vrtkavost davu. Přestože se museli hodně převlékat a obstarat hodně křiku a pobíhání, jejch postavy měly specifický charakter a vůbec nebyly malé. Smekám! Velmi silná mi přišla mužská část souboru, Tom Hiddleston (jako Gaius Marcius) je jeden z těch nechutně talentovaných lidí, kteří svým charismatem dokážou naplnit prostor jakékoliv velikosti, a to i v roli člověka, od kterého byste dali ruce pryč. Mark Gatiss jako Menenius a Peter de Jersey jako Cominius také podali solidní výkony. Trochu méně zajímavý už mi přišel Hadley Fraser jehož Aufidius až nápadně připomínal Gerarda Bultera (z filmové verze Ralpha Fiennese). 

Nejméně mě zaujaly Birgitte Hjort Sørensen (pravda, Virgilie je velmi nudná postava) a Deborah Findlay jako Volumnie. Tou jsem byla vyloženě zklamaná - její projev byl přinejmenším unylý. Těžko si představit, že někdo takový vychoval neohroženého válečníka Coriolana. 

Na závěr musím dodat, že jsem byla na promítání v kině Oko, kde nejen, že rušila hudba z kavárny před sálem, ale i přímo v sále seděla armáda "mrtvých diváků", kteří se vehementně snažili mi zážitek z přenosu znepříjemnit. Kdo chce vidět Lokiho, nechť jde do kina na Thora! (Na druhou stranu, jestli je (tj, stádo uchechtaných koziček) pak napadne jít do divadla i bez Lokiho, tak proč ne...)

***

Pro pohodlnější čtení návštěvníka blogu raději rozdělím tenhle "stručný" příspěvek do dvou částí. V té další se tedy můžete těšit na Mnoho povyku pro nic, Kupce Benátského a Krále Leara!

Nezapomeňte komentovat! Díky

Véva