Na vysoké noze Aneb bojíš se vejšek? (by Vera)

    V polovině července se mi naskytla možnost přihlásit se na dvoutýdenní herecký kurz v Moravských Budějovicích pod vedením herců divadla D21, Petra Pochopa a Samuela Neduhy. Po kratším zvažování jsem nakonec příležitost využila, ovšem než nastal den odjezdu, klepala jsem se, aby celá událost nebyla pro malý zájem zrušena. Nestalo se – BINGO!

    Měla jsem rámcovou představu o tom, do čeho jdu, ovšem hned na počátku se ukázalo, že je mi to lidově řečeno celkem na prd.

    Ještě po cestě do MorBudu jsem se dozvěděla, že se vše snad nějak konat bude, ale jistý účastník je zatím jen jeden – já… Eh? Pak teda možná ještě Pavel, ale tak na týden… Ehm, dobrá… No a my máme záložní plán, bojíš se vejšek? Jo bojím, ale překonám se!

    Trochu jsem tušila, že nové řešení zahrnuje chůdy a popelnici - rekvizity, které nás utiskovaly ve stříbrošedém favoritovi s kytičkama nalepenýma snad všude.

    Když nás Vrakára (favorit) dopravila na místo určení, ubytovali jsme se u Samova kamaráda v boudě na zahradě a druhý den ráno mi bylo odtajněno vše. Pouliční divadlo – představení Popepi. Chůdy a lehká akrobacie na hrazdě ve výšce 2,5 metrů. Lehká pro někoho, kdo nepřestal před dvěma roky dělat kliky.

    Odpoledne téhož dne dorazil ještě Pavel a Stanislava – fotografka, učitelka a studnice humoru v jednom. Pavlovi byla vymyšlena úplně nová role, mého samozvaného pasáka, a nacvičování mohlo začít.

    Po dvoudenním více - spíš méně - intenzivním tréninku jsem byla tak vyšťavená, že mi kluci našli na hrazdu závěsnou houpačku, což jsem kvitovala s povděkem. Aspoň nehrozí, že si rozbiju ústa na dlažbě náměstí.

    Nakonec jsme byli schopní odehrát představení čtyřikrát – v Telči, dvakrát v Krumlově a na pražské kampě. Ze zrušeného hereckého kurzu se vyklubal úžasný road trip se skvělou partou lidí.

    Prvně v životě jsem tančila se stuhou na náměstí, zmalovaná jako klaunská femme fatale, Dostala jsem rady, jak upoutat publikum, proč se nebát velkých gest, jak a hlavně PROČ neshazovat chůďáky při lezení do restaurace a mj. i co dělat a nedělat, když vám v dešti nefungují stěrače.

    Nebudu vypisovat děj představení. Comedia del Arte v podání D21 vzbuzuje pozornost a já se báječně bavila. Pokud pánové svůj kus opráší, určitě stojí za to se ho účastnit minimálně jako divák ;)

    Děkuji Petrovi a Samovi za velkou životní zkušenost a dobrodružství – doteď nechápu, jak to, že jsem ani jednou neměla trému, ale to je asi kouzlo street show.

    P.S.: Do příštího kurzu začnu posilovat – člověk nikdy neví ;)

    P.S.S.: Pavle, Pipi už byly stovky, ale PA! Je jenom jeden.

Fotografie byly zvěřejněny s laskavým souhlasem Stanislavy Hrubé, které tímto děkuji srdečně :)