KOSTNÍ ROZHOVORY - díl 6.

Co ty a divadlo? Dlouhodobý vztah? Vysněný partner? Úlet na jednu noc?
 

Tak, jestli je divadlo pro mě vysněný partner, to říct nemůžu, ale každopádně jde pro mě o dlouhodobý vztah. Protože pracuji s lidmi a jako učitel, vím, že herectví je to, co mě vlastně živí. Vlastně to ví všichni, kteří chodili aspoň někdy do školy, že učitel je de facto herec…
 

A jak Kosti? Co tě k nám přivedlo a proč jsi zůstal?
 

Kostí mám v těle 206, což je právě o 100 méně, než po narození. A protože mi těch 100 kostí chybí, musel jsem je hledat jinde. Ke Kostem mě přivedlo blonďaté stvoření, se kterým jsem se potkal již dříve v divadelní skupině Džžžungle, jmenuje se Annie a sháněla chlapy, co rádi hrajou nebo si rádi hrajou pro hru Chrám pod Nebesy. Moc jsem neváhal a neprohloupil jsem. Byť jsou texty dlouhé a náročné, režiséři přísní, baví mě dělat lidem radost, rád slyším potlesk publika a úsměv na tváři rejži je pro mě největším potěšením…. Véva by mohla vyprávět, a Janča konec konců taky .
 

Když se ohlédneš a vezmeš všechny role, které jsi kdy hrál, co byl pro tebe ten nejsilnější zážitek? Se kterou postavou ses nejvíc sblížil?

Těžko říct… Tolik toho za sebou ještě nemám, ale role středoškolského pedagoga, kterou kromě prázdnin musím hrát denně, ta je mi asi nejbližší… Ne, teď vážně: asi nejbližší ze všech postav, které jsem kdy hrál, mi byl stařičký cifršpión Chirin z jednoaktové hry Jubileum od A.P.Čechova. Dělal dobře svou práci a nenáviděl ženy… Pravda, s tou druhou částí to nebylo jednoduché…
 

Víme, že jsi lingvista a dobrodruh – dokazuje to fakt, že sis vyzkoušel hraní divadla i jiném jazyce než v češtině. Co to bylo za jazyk a jaké to je, nehrát ve své rodné řeči?

Я являлся членом труппы Инспирация при Кафедре Славистики Университета Градец Кралове. Мы играли на Русском, чаще всего пьесы Чехова.Наш режисёр-постановщик – Галина Алексеевна Косых – милый, но строгий человек. Целью нашей труппы было улучшение произношения и коммуникативных способностей студентов. Достижение хорошей постановки потом приносило радость и удовлетворение.
 

Kosti jsou sice ochotnický spolek, ale plný velmi zapálených lidí, kteří chtějí pokračovat co nejdéle – připadáš si jako tvůrčí síla v souboru? Přemýšlel jsi o tom, že bys vzal do rukou svůj vlastní projekt v následující sezóně?

Ochotnický spolek, toť spolek ochotných lidí, ochotníků. To může mít několik významů. Ochotník v Ruštině kupříkladu znamená lovec. To celkem sedí, jako herec musím lovit inspiraci a lovit pozornost divákovu. Jsou-li tyto věci uloveny, může být ochotník spokojen. Pak ale lze též vycházet z předpokladu, že ochotník je od slova ochota, původu Českého, tedy člověk, který je ochoten cosi udělat. To rozhodně jsem, byť limitován svou prací. Každopádně rýsuje se již hrubý překlad dvou her od Čechova, jednu z nich bych rád režíroval, doufám, že druhé se kdosi taktéž ochotný ujme… No, a jestli jsem tvůrčí síla spolku, to věru neposoudím, ale doufám, že ano, a pokud ne, tak do budoucna bych určitě chtěl být.
 

Jako pedagog máš určitě mnoho zkušeností s tím, jak efektivně pracovat s lidmi. Co ty jako herec očekáváš nebo chceš od svého režiséra? A jak bys svým současným i budoucím režisérům doporučil s tebou pracovat? Co na tebe platí?

Nevím, zda mohu tu gymnaziální zvěř považovat za druh homo sapiens sapiens, ale budiž, dejme tomu, že s prací se stádem teenagerů zkušenosti mám… Metoda cukru a biče je asi tou nejlepší, a pak metoda, kterou neprozradím, neboť je to moje know-how a vám je do ní how-no  . Jako herec čekám od režiséra podporu a tvůrčí nápady tam, kde si s rolí nevím rady a zároveň chci režisérovi nabídnout alternativu a nápady tam, kde si on neví rady… Tedy ochotně mu zahraju scénu tisíckrát jinak, než řekne „super, to je ono, jen ještě bych to chtěl vidět trošičku jinak…“ A co na mě platí? Asi nic… jsem trošku samorost, tím nemyslím úplné dřevo, že, ale přísnost na mě platí určitě. Ta platí na každého. Ale buďte na mě milí, to mám raději. A rejžové, když se mi něco povede, tak chválit a chválit. V tomhle jsme my chlapi a psi stejní: nakrmit, vyvenčit, pochválit .
 

Kdybys mohl na jeden den být někdo jiný  - koho by sis vybral?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Ale když už jsme u toho, určitě by se někdo našel. Možná Louis de Funes před třiceti lety a chtěl bych s v jeho kůži zahrát hru Oscar. No a pak mě napadají různí boháči a tak a to už není zajímavé…
 

Setkal ses v poslední době s něčím, co tě naprosto nadchlo a musíš nám to doporučit? (hra, film, seriál…)

Ruský film Down House (Даун Хаус) od Romana Kachanova na motivy románu Idiot (F.M. Dostojevský) v hlavní roli s Fjodorem Bondarčukem (je to jeho herecký koncert). Film je v ruštině, ale anglické titulky by se k němu měly dát sehnat…

Díky za odpovědi - bylo to poučné a pro ty, kdo dočetli až sem... překlad předchozí "bukvičkové" odpovědi

Na Univerzitě v Hradci Králové jsem se od prvního ročníku stal členem divadelního spolku "Inspirace". Hráli jsme v ruštině, ze všeho nejčastěji hry Čechova. Naší režisérkou byla Doc. Galina Aleksejevna Kosych, taková milá ale dost přísná paní. Cílem celé naší divadelní činnosti bylo především vytříbit výslovnost a zlepšit komunikační schopnosti studentů. Předvádění hry před publikem na "Dnech UHK" nebo při jiných příležitostech bylo pro nás vyvrcholení a radost. Hrát v ruštině bylo těžké hlavně z hlediska textu, který byl pro nás většinou z půlky nesrozumitelný, což ovšem ve finále zlepšilo naši slovn&ia cute; zásobu. Možná se vám zdá, že je ten text delší, než ten, co jsem napsal rusky, a máte pravdu, když už jste se prokousali až sem, přidal jsem vám pár vět jako bonus :-)