KOSTNÍ ROZHOVORY - díl 3.

Jmenuju se Jana Kozáková, studuji archeologii a miluju divadlo! Ráda se procházím po lese. Čtu knihy, poslouchám hudbu, dívám se na filmy. Ráda se učím to všechno to, co mě baví. Obklopuju se pozitivními lidmi a těm negativním se vyhýbám, nebo je posílám do háje. Ráda kouřím a nepiju alkohol. A ze všeho nejradši mám svoji rodinu a blízké, bez kterých bych nebyla tím, čím jsem!

Jak ses dostala ke Kostem a divadlu vůbec?

K divadlu a umění vůbec inklinuju od dětství – od 6 let hra na klavír, dramaťák na základce. Důležitou roli u mě sehrála účast na hereckém kurzu Vaška Martince na Hronově, kde jsem se taky seznámila s herci z někdejšího Malého Vinohradského divadla, dnes D21, které má svou stálou scénu v Praze. To mi bylo 17. Když jsem se po maturitě přestěhovala do Prahy, postupně jsem se k nim začala vracet, a čím častěji tam chodím, tím je mi jasnější, že se od nich mám stále co učit.

Co se týče Kostí, patřím k zakládajícím členům. Oslovila mě Danča a mě se její návrh zinscenovat hru Halštat od Drago Jančara líbil natolik, že jsem do toho šla. Výborné rozhodnutí.

Co tě na divadle baví nejvíc a co je ti naopak zdá nepříjemné nebo těžké?

Divadlo je pro mě prostor, kde se dá kreativně realizovat všemožnými způsoby, tedy cosi jako psychoterapie divadlem. Mám ráda celý tvůrčí proces od výběru hry po její ztvárnění před diváky. Je to cesta plná překážek, ale rozhodně stojí za to.

Která z tvých rolí v Kostech i mimo ně ti nejvíc přirostla k srdci?

Tak já v první řadě můžu říct, která mi k srdci nepřirostla – Lady Bracknellová. Ta ženská mi totiž tak sedla, že když se v jiné roli přestanu soustředit, hned mi naskočí… Ale abych odpověděla na otázku, poslední dobou si nejvíce užívám anglickou královnu Filipu Henegavskou.

Do čeho by ses s Kostmi chtěla pustit příště?

Jak už jsem některým kostem odtajnila, organizuji na listopad tohoto roku třídenní herecký workshop, kde formou improvizací pod mojí režií vznikne adaptace pohádky od Hanse Christiana Andersena Sněhová královna. Tento způsob práce, kdy na pevnou kostru příběhu nabalujete situace vzešlé improvizací v okamžicích, je pro náš soubor něco nového. Pevně věřím, že nám to půjde a budeme si to užívat.

Už sis vyzkoušela hraní, režírování i techniku – ve které úloze se cítíš nejpřirozeněji?

To se liší - projekt od projektu. Poslední dobou cítím, že toho mám ještě hodně říct coby režisérka, ale to ukáže čas.

V Kostech pomalu vzniká tradice, kdy holky hrají chlapské role, co neobvyklého by sis chtěla na jevišti vyzkoušet? (např. zvíře, rostlinu, předmět, tanec, zpěv, bitku atp.)

Neobvyklého? Já bych třeba ráda vyzkoušela nějaké netradiční promíšení žánrů, třeba horor s detektivními prvky formou muzikálu. Nebo něco takového podobného.
 

Mohla bys nám doporučit dobré představení nebo film? Co tě v poslední době nejvíc zaujalo?

Hm, v poslední dobou toho bylo více. Z filmů mě velmi uklidňuje a inspiruje Fontána od Darrena Aronofského a z představení pravděpodobně Strakonický dudák režírovaný Peterem Chmelou (můj režisérský vzor), které hrají v divadle  D21.

Kdybys měla pozvat neznámého člověka na „Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo“ na co bys ho nalákala?

Když se nad tím zamyslím, tak neznámé lidi zvu takřka denně. Obvykle pozváním končím náš rozhovor. A co jim říkám? Výborné představení plné energie a radosti z hraní, kde ve čtyřech dialozích mezi mužem a ženou v různých historických epochách, které v podstatě nejsou tak důležité, se rozkrývají různé formy vztahů mezi nimi. Přijďte se na nás podívat! Bude to stát za to!