Bard 5x jinak! část II. (by Véva)

V druhé části začneme zážitkem z Divadla v Dlouhé. Všimli jste si, že se  s Povykem se roztrhl pytel? Hádejte, co budou letos uvádět letní shakespearovské slavnosti! Dlouhá má talent na komedie a toto představení nebylo žádnou výjimkou. Marek Němec a Helena Dvořáková (v poslední době oblíbený pár) v hlavních rolích byli prostě skvělí. Honza Vondráček by mohl číst telefonní seznam a mě by to nadchlo... Smála jsem se od začátku do konce. Kulisy a kostýmy navodily lehkou letní atmosféru (zvlášť mě bavilo "převlékání" pergoly pro různé příležitosti). Vynikající se mi zdál nápad s momentkami, které vždy zachytily ten správný snímeček. Taky celé dohazování nemělo chybu a kromě toho se hrálo a zpívalo (protože v Dlouhé to umí). Nádhera.

Kdybych měla zmínit pár věcí, které mě až tak nenadchly - musím začít se svatbou, ta se mi zdála statická a málo dramatická. Chudák Don Juan vypadal, že se nemůže rozhodnout, kterým směrem se orientuje a pásmo strážníků bylo sice chvílemi k popukání, ale také trochu na dlouho (ten Móda nedá pokoj, úchyl jeden)... Celkově by se dalo říct, že je to někdy tak vtipné, až si to škodí. Přesto mohu doporučit. Poprvé jsem viděla v podání profíků něco, co jsme s Kostmi nazkoušeli a musím říct, že je to dost bizarní zážitek, když cenami ověnčená herečka říká vaše repliky (byť v jiném překladu). Dobré to bylo, to se musí nechat.

***

Zatímco profesionální soubory mají za povinnost dělat dobré divadlo, pro bandu studentů z Gymnázia Jana Nerudy je hraní spíš zábavná forma učení. Jejich seminář anglického divadla už nazkoušeli několik her (už před časem jsem viděla jejich The Importance of Being Earnest - a musím říct, že to bylo dost slušné) pozor - KOMPLETNĚ V ANGLIČTINĚ! Už to samo o sobě je výkon! A protože by nebylo fér, hodnotit je stejně jako výtvory Daniela Špinara nebo Sama Mendese, můžu upřímně říct, že jsem byla nadšená. Všichni uměli text a naprostou většinu času věděli, kde mají kdy být (pozor, mezi námi ochotníky to nemusí být samozřejmost), pak se mi líbily malované kulisy - to jsem dlouho neviděla a musím smeknout. Kostýmy byly solidní a zvlášť Portia s Nerissou v převleku za mladíky mi přišly kouzelné. 

Pokud mě ale něco opravdu nadchlo, byl to výkon Marka Szelese coby Shylocka (na obrázku vlevo). Položil se do svojí role se vším všudy a dokonce si troufnul na původní text! Jeho lamenty na konci soudního procesu zaslouží poklonu. Víc Shylocka, rejžo! Když jsem Marka viděla jako Algernona ve Filipovi, bavil mě (pravda, protože v Koství verzi Algyho hraju, tak jsem si nemohla dovolit ho sledovat s odstupem - byla to konkurence!) ale v Shylockovi se ještě zlepšil. Chtěla bych taky pochválit okouzlující Portii Terezy Vaculové a statečnou Kláru Vydrovou, která do poslední chvíle bojovala s nelehkou rolí Antonia. 

Celkově musím říct, že hra plynula pěkně a některé komické momenty (ztracená mince, zahozený prsten, problémy s oblékáním - ať už byly plánované nebo ne) se opravdu povedly. Bylo to velmi dobré a jestli znáte někoho z GJN - nechte se pozvat! (Nikolo Groverová, můžeš být hrdá)

***

Poslední z mých úlovků je další přenos, tentokrát z divadla Olivier v Londýně. Král Lear je mnohými odborníky považovaaná za nejlepší hru, kterou Shakespeare napsal. Já se přiznám, že jsem ji až donedávna neznala, ale ježkovy voči jak mě nadchla! Plejáda plnokrevných postav (přestože jsem prostřední ze tří sester mám spíš pochopení pro Goneril než pro Regan), které si svými slovy i jednáním protiřečí, kteří využívají toho, co jim osud přinese a nepřemýšlí o riziku. Velkým tématem je také rozklad Learovy osobnosti, jeho chabnoucí rozum, který jen občas proloží moment velkého (sebe)poznání. Každý, kdo někdy viděl svého rodiče nebo prarodiče stárnout,ví úplně přesně, jak to vypadá.

A tohle všechno v Learovi Sama Mandese je. Představení jede jako parní lokomotiva, je plné násilí, sexu, přetvářky... je hrozivé a divákovi se v polovině docela uleví, protože dostane čas na oddech v momentě, kdy to nejvíc potřebuje. Mnoho zvláštních dějových linií je dotažených do konce a velmi svižný celek funguje do posledního detailu, takže to člověku na ty tři hodiny ani nepřijde. Jen se na konci probere a je z toho slušně vysílený.

Nejsem schopná dost vychválit výkon Simona Russella Beala, byla jsem dojatá jako už dlouho ne. Jeho tři dcery Kate Fleetwood, Anna Maxwell Martin a Olivia Vinall předvedly nádherné a jedinečné výkony. Také vevoda z Glostru v podání Stephena Boxera prošel drastickou cestou z vrcholu až na úplné dno a mě bylo ctí tu cestu projít s ním i s králem. Já nemám slov.

Pár poznámek nakonec... Zdá se mi to, nebo je Matrin Hilský v nemilosti? Překlady Jiřího Joska jsou k vidění čím dál častěji...

Feťáci se množí - v Povyku je to "jenom brčko" - ale tak zbytečně to degraduje všechno, co postavy pod vlivem udělají, že se musím ptát - má to nějaký význam, nebo se jen snažíme o nějakou odvázanost! V Hamletovi chudák Gertruda cosi šňupe (kdoví co si dává) a je to takový klacek pod nohy pro její postavu, že se pak sotva může Petře Hřebíčkové podařit být něco víc, než jen hysterická troska (sotva ji bude bude Hamlet brát vážně). Tak a jako správná zpátečnice jsem se vyjádřila proti drogám... 

A abych neskončila jenom stížnostmi, chtěla bych poděkovat svým věrným spolčníkům na cestách do divadla! OZL a Kosti i kamarádi, díky!

Véva

PS: Pokud jste dočetli až sem, nechte mi tu komentář, ať vím, kdo všechno má liberální přístup k drogám...