Víkendové kosti

Celý Kostní ansámbl se poslední únorový víkend vypravil do Severních Čech, kde proběhlo soustředění k aktuálně studované hře Hrdina západu.

Cestu z Prahy jsme absolvovali osobními automobily. Posádka jedno z nich krátce sledovala seriál Červený trpaslík, který byl vystřídán poslechem metalové hudby (u které se překvapivě dobře spí, ale spíše za to může pohodlí ve voze) a dohady, jaká metalová kapela je nejlepší. Padla také otázka, kolik scének České Sody zvládnou pánové přehrát za celou cestu na místo určení. Na splnění odhadů naštěstí nedošlo.

Zbytek pátečního večera byl věnovaný ubytování (podle pravidla, kdo dřív přijde, ten má postel) jídlu pití a zábavě. Hrála se desková hra s vláčky, karetní hry (hazardní o drobné peníze!) a zábava dále pokračovala hrou na kytaru a zpěvem. Došlo i na pár organizačních informací k průběhu víkendu, fungování spolku a plánům k nové hře.

Po (pro některé brzkém) budíčku a snídani jsme byli vyhnáni na mráz. Severská zima se naštěstí nekonala a tak jsme volným krokem prošli okolí chalupy a na poli, kde se obvykle prohání maximálně zajíci a srnky, provedli sérii dechových a hlasových cvičení. Tím bylo rozcvičce učiněno zadost. Odebrali jsme se zpátky k ohni praskajícímu v kamnech a usilovně začali cvičit jednotlivé scény. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna cvičila samostatně a druhá pod vedením obou režisérek. Odpoledne po vynikajícím obědě hodného náročné soboty (guláš + pivo) se skupiny vystřídali.

Po urputném opakování scén, jejich rozebírání, fixování, pořizování záznamu přišel čas na večerní zábavu. Dramaturgicky byla sestavena obdobně jako ta páteční. V neděli nastal čas na posbírání zatoulaných věcí, stránek scénářů, posledních zbytků energie a odjezdu do Prahy.

Víkend byl naplněný tvůrčí atmosférou, radostí z procesu tvorby, vtípky, hláškami (až nebylo poznat, kdy někdo cituje film či seriál, dřívější hru nebo zda mluví vlastními slovy) a díky příjemnému prostředí a celému týmu nás posunul zase kousek blíž k premiéře Hrdiny západu.