Lednové kostní soustředění (by Buckleyová)

Pokud jste si o víkendu 17.-19. ledna všimli něčeho neobvyklého (např. rozpuštění sněmovny, veliké slevy nebo nulové kriminální aktivity), nemyslete si, že tato změna bude dlouhodobá. Veškeré tyto změny se vážou k našemu kostnímu soustředění. 

Pokud Vám jedno z našich aut (ne-li všechny) rozrylo zahradu, zničilo skleník nebo vysklilo všechna okna, moc se Vám omlouváme, ale musíte pochopit, že společnosti jako my se musí protloukat světem a nehledět na překážky.  Nicméně, rozděleni do skupin, jsme postupně dojížděli na místo určení, čímž byla severočeská chaloupka mé a Vévy rodiny. 

Všichni jsme se schromáždili na chalupě asi okolo deváté hodiny večerní. Přivítali jsem se, vybalili si, najedli se a pak jsme se jali zkoušet scénu svatba 1-1. To nám vydrželo asi hodinu a pak už jsme všichni měli volný program až do noci. 

Další den byl opět ve znamení zkoušení. Již tradičně rozděleni do akčních skupin (které se různě střídaly před kamerou) jsme makali jako šrouby a práce nám šla celkem od ruky. 

Po poledni se podával oběd (připravil kuchařský mistr Zbyněk). Podávalo se kuře na kari s rýžovými těstovinami. 

Po obědě jsme (překvapivě) opět intenzivně cvičili. A večer jsme se sešli na valné hromadě, kde se řešily organizační věci a vyzkoušely kostýmy. 

K večeři jsme si dali guláš. 

Další den ráno se nikomu nechtělo vstávat a proto za námi musela přijít rejža, aby nás vykopala ven z postele. 

Čekal nás perný den, a proto nám Zbyněk v sobotu přichystal na svídani speciální, zelené amarouny. 

Někteří si (raději) nedali, někteří ano. 

Po snídani jsme se jali zkoušet a až do poledne jsme se zaobírali divadlem. Zbytek našeho pobytu na chalupě byl soustředěn na uklízení, balení a zazimování budovy. Připraveni na cestu jsme se vypinožili ven, pořídili společnou fotku (je hrdě vyvěšená v hlavičte tohoto blogu) a vyrazili na cestu. 

Nakonec to včechno dopadlo dobře a Vy se můžete těšit na naše pojetí Mnoho povyku pro nic...;)